Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně (2012)

14. srpna 2017 v 16:47 | Majký |  Knihy
Dnes pro vás mám připravenou jednu novinku - recenzi knihy. Ponořuji se tím tedy do poněkud neznámých vod... Nicméně se o tomhle úžasném literárním díle prostě zmínit musím, takže to risknu. :D


Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně (2012)

Ke čtení téhle knihy jsem se dostal vpodstatě náhodou. S mámou jsme se bavili o tom, jestli už přečetla všechno, co má na nočním stolku, a ona že jo, akorát ty Žítkovské bohyně prostě není schopná přečíst, a že se nikdy nedostala přes dvacátou stránku, protože je to prostě nějaký těžký čtení...

A to mě zaujalo - znělo to jako výzva. A tak jsem si knížku půjčil a dal se do čtení... Dvacátá stránka byla snad do deseti minut za mnou. :D

Na téhle knize je nejúžasnější fakt, že popsané věci jsou založeny na skutečných osobách a událostech, jejichž domov je navíc v česko-slovenském pohraničí. Jedná se tak o popsání jednoho z téměř zapomenutých českých fenoménů, které jsou jedinečným pokladem naší kultury. A to je, dle mého názoru, ohromná služba našemu národu. Za to ohromný palec nahoru a velká úcta!

A teď k samotnému příběhu... Ten se odehrává ve dvou dějových linkách, z nichž jedna je v době existence poslední plně rozvinuté generace Bohyní, druhá zase na přelomu tisíciletí, kdy zástupkyně potomků těchto tajuplných žen pátrá po historii (nejen) své rodiny. Zajímavostí druhé dějové linky je odhalování minulosti pomocí různých listin a dokumentů, jejichž citací se postupně odkrývají utajená zákoutí životních příhěhů Bohyní i Dory - hlavní hrdinky.

Největší předností knihy je její dokonalá atmosféra, která vás v částech věnovaných životu Bohyní úplně vtáhne do historie. Člověk má pak pocit, že přímo slyší vrzání dřevěných prken v podlaze kopaničářských chalup, že naslouchá šumění větru v korunách starých okeruší, a že cítí vůni bylinek nasbíraných za úplňku o magické noci. A to je něco, čeho si při čtení neuvěřitelně cením. Zároveň také musím pochválit fakt, že ačkoli jsou některé části příběhu vymyšlené či poupravené, stále se jedná o záležitosti, kterým lze věřit, a tak kniha neztrácí na autenticitě. Tomu pomáhají i věrně působící citace listin a dokumentů z archivu. Ty překvapivě nedělaly příběh nijak nudným, ale krásně doplňovaly jeho prozaickou část. I když je pravda, že běžný vyprávěcí styl na mě působil přeci jen o něco lépe.

Knihu jsem měl přečtenou opravdu rychle, což o něčem svědčí. Pravda, epilog byl z celé knihy zdaleka to nejslabší, ale když ho přehlédnu, měl jsem v rukách opravdu originální a čtivou záležitost, kterou mohu všem s klidným svědomím doporučit. :)

5/5*****



(hvězdičky z čsfd)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. srpna 2017 v 17:36 | Reagovat

Knížku jsem kdysi letmo zaregistrovala v knihovně, ale nečetla jsem ji. Nicméně ji líčíš velmi zajímavě!

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. srpna 2017 v 17:55 | Reagovat

Ježíš Majký,
pět let po vydání...?! :)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. srpna 2017 v 17:56 | Reagovat

[1]: Vidíš, a já měla pocit, že už ji všichni, ale úplně všichni četli...:)

4 Majký Majký | Web | 22. srpna 2017 v 13:13 | Reagovat

[2]: No co? To jako se musí všechny knihy přečíst hned v rok vydání? :D Je teda pravda, že kdybych předem věděl, o čem kniha je, asi bych si ji přečetl o dost dříve, ale já jsem se k Bohyním dostal úplnou náhodou. :D

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. srpna 2017 v 20:53 | Reagovat

[4]: Čekala jsem nějaký nový tip...V klidu, Eliss ji ještě nečetla...:)

6 sw sw | Web | 18. října 2017 v 22:07 | Reagovat

No jo, prý teta byla jedna z nich. Ale příliš mě to nezajímalo, takže jsem si to neověřovala. Navíc nečtu mainstream knížky, takže když si máti tu knížku po přečtení s nadšením koupila, nechala jsem ji ležet v klidu ladem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama